Groupthink, doslovně "skupinové myšlení", je slovo, které v roce 1972 užil americký sociální psycholog Irving Janis. Ve skutečnosti jde o skupinovou stupiditu obvykle vysoce inteligentních lidí. Podle Janise je groupthink "způsob myšlení, kterému lidé propadnou, jsou-li členy vysoce soudržné skupiny, v níž snaha po dosažení jednomyslnosti zvítězí nad motivací k věcnému hodnocení možnosti jednat jinak". Janis popsal groupthink na příkladech politických rozhodnutí, například toho, které vedlo prezidenta Kennedyho a jeho poradce ke katastrofě v kubánské Zátoce sviní v roce 1961. Groupthink může postihnout jakoukoli skupinu, která se musí rozhodnout, a přitom je pod výrazným tlakem odpovědnosti nebo nedostatku času. Týká se proto špičkových politiků, štábních důstojníků, církevních mocenských špiček, mafiánských šéfů, skupin expertů ve vědě, průmyslu, ekologii, stejně jako skupinových lékařských konzilií. Groupthink charakterizuje osm skupin příznaků: 1. Iluze nezranitelnosti, případně neporazitelnosti, přesvědčení, že se skupina nemůže dopustit chyby, že všechno musí dobře dopadnout. 2. Racionalizace chybných rozhodnutí. Chybné rozhodnutí získá "správné" vysvětlení, nežádoucí skutečnosti se označí žádoucími slovními nálepkami. 3. Víra v morální oprávněnost existence skupiny a jejích rozhodnutí. Sem spadá přesvědčení, že "ve více hlavách je více rozumu", že skupina nutně ví více a je moudřejší a zkušenější než jedinec. 4. Sdílení myšlenkových stereotypů, které řídí rozhodnutí skupiny, včetně stereotypizace jiných skupin. 5. Autocenzura, která se projeví, jakmile člena skupiny napadnou nežádoucí kacířské myšlenky. Ten se z nich obvykle vyzpovídá svému nadřízenému nebo je potlačí. 6. Členové skupiny nevyjadřují své skutečné pocity nad tím, co se děje, čímž posilují pocit, že je vše v pořádku, a vzniká iluze jednomyslnosti. Tři buddhistické opičky, z nichž si jedna zakrývá oči, druhá uši a třetí ústa, jsou vyjádřením "správného postoje", v jehož rámci jedinec chyby, které bezpečně rozlišuje, nevidí, neslyší, nemluví o nich ani o jejich možných anebo skutečných důsledcích. 7. Groupthink vnáší do skupiny pocit přátelské harmonie. Autocenzura a tlak na případně nekonformní členy skupiny lze považovat za prostředky, jimiž se pocit harmonie udržuje. 8. Ochrana vlastního vědomí a ochrana vědomí druhých členů skupiny před negativními informacemi. Mnozí členové skupiny tuto roli na sebe berou dobrovolně, stanou se dobrovolnými strážci myslí svých bližních a jsou v tomto ohledu vysoce aktivní. V průběhu vývoje groupthink skupina přestane uvažovat o alternativách řešení. Volí jednu myšlenku, které se drží. Začne přehlížet námitky a skutečnosti, které svědčí v neprospěch vlastních úvah nebo řešení problému. Proto může v množině možných řešení přehlédnout to, které je optimální. Skupina přestane zkoumat rizika řešení, které zvolila, včetně nákladů, které jsou s ním spjaté. Je lhostejná vůči katastrofálním důsledkům svého rozhodnutí i v době, kdy ještě byla možná rozhodnutí odlišná. Klíčové informace skupina nevyhledává v dostatečné šířce a hloubce. Získané informace výběrově zkresluje, volí jen některé ("vhodné"), jiné vylučuje. Důsledky jsou vidět v Čechách stejně jako kdekoli na světě denně a všude. Nejsou však nic platné, chybí zpětná vazba.
26. května 2000
